Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí

1. Nerozmazlujte mě.
Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu, já vás jen zkouším.

2. Nebojte se být přísní a pevní.
Mám to raději – s nastavenými pravidly se cítím bezpečněji.

3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

4. Nedělejte ze mě menšího, než jsem.
Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako „ velký“.

5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.

6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžká provinění.
Nabourává to můj smysl pro hodnoty.

7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád.
Nejste to vy, koho nemám rád, ale vaše moc, která mě omezuje.

8. Nechraňte mě před všemi následky mého jednání.
Potřebuji se taky naučit snášet obtíže a bolest.

9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním.
Dokážu se s nimi vyrovnat.

10. Nenapomínejte mě pořád, nesekýrujte mě.
Musel bych se bránit tím, že budu hluchý.

11. Nedávejte ukvapené sliby.
Pamatujte si, že se cítím špatně, když se sliby nedodržují.

12. Nezapomínejte, že se neumím vždy vyjádřit tak, jak bych chtěl.
Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.

13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
Dostanu strach a pak lžu.

14. Nebuďte nedůslední.
To mě úplně mate.

15. Neříkejte, že mě nemáte rádi.
….i když dělám někdy příšerné věci.

16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.
Pro mě jsou skutečné a moc pro mě znamená, když se snažíte mi porozumět.

17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.

18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit.
Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.

19. Nezapomínejte, jak rychle vyspívám (dospívám).
Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím – snažte se.

20. Nezapomeňte, že nemůžu dobře vyrůst bez spousty lásky a porozumění.
…….ale to vám nemusím říkat, ne?